17. listopad - někteří mají za sebou oslavu, někteří tichou vzpomínku a někteří jen obyčejné datum. Někteří z nás nebyli tehdy na světě, ale někteří jsme byli o 30 let mladší a všechno bylo o 30 let víc báječnější :-). Nebo to bylo také trochu jinak? Čekali jsme ve frontách na pomeranče a banány, jen domovní důvěrník ve frontě čekat nemusel, paní zelinářka a paní řeznice byly tuze vážené osoby, pan topič zdobil své jměno několika akademickými tituly, všichni jsme nosili stejnou divnou šedomodrou a ještě divnější červenohnědou, až na výjimky jsme mohli vycestovat maximálně do spřátelených zemí socialistického bloku a propašované katalogy západních obchodních domů byly jen drzou propagandou rozvracející naši krásnou socialistickou vlast. A všichni jsme měli skoro stejně, nebo jsme si to aspoň mysleli. A tak jsme byli prosti závisti a také prosti ambic a touhy. Takže parádní klídek. Politické diskuse byly tabu víc než povídání o sexu a ten s politickým škraloupem si měl prostě víc „dávat bacha“.

A pamatujete jak tenkrát vypadaly naše vesnice? Vyvslastněné, vybydlené, šedivé, vyparáděné jen na 1. máje. Když jsme po revoluci poprvé vyjeli na západ, nevěřila jsem, jak můžou vesnice vypadat. Ale také jsem si v tehdy běžném nadšení myslela, že to u nás za pár (třeba 10 nebo 15) let zvládneme také. A ještě nejsme to nezvládli, ale blížíme se :-)

Kde jsme tehdy sebrali tu odvahu a drzost vlastně docela nechápu. Ale vzpomínám si, jak to bylo těsně po 17. listopadu 1989. Jako studenti jsme jezdili se známými herci po továrnách a vysvětlovali, co se asi tak děje. Páni dělníci si utřeli dlaně a o polední přestávce nebo o svačině se na nás přišli podívat. V těch chvílích jsme jim museli připadat jako mimozemšťani – mladí, bez zkušeností, bez odpovědnosti vůči rodinám, nadšení a upovídaní. Divím se, že nás nevyhodili. Nevím proč, ale dopadlo to a já jsem za to moc ráda. Jsem ráda, že klidně můžu napsat, že nemám ráda pana Babiše, a že pan Zeman už by si měl užívat zaslouženého odpočinku. A nemusí to být Váš názor, ani názor většiny a přesto mě za něj nikdo nezavře. A taky je skvělé, že když se budu snažit a budu moc chtít, můžu objet svět a zažít neuvěřitelné věci. A to jsou vzácnosti svobody, které nejsou samozřejmostí.

Mějme se svobodně :-)

Olga Kudrnová